Filmy žánru: Dokumentární

Národní očista (Národní očista) 2018

Dokumentární film Národní očista otevírá dosud u nás dokumentárně nezpracované téma jedné z nejtemnějších částí naší historie – poválečných retribučních procesů a lidových soudů. Rozkrývá problematiku veřejných poprav, otázku viny a trestu, touhy po pomstě za každou cenu a osobní účasti na jejím vykonání. Skrze zatím nepublikované archivní záběry můžeme téměř v přímém přenosu sledovat ukázky lidových soudů, poprav a dramatické příběhy lidí, kteří byli v retribučních procesech odsouzeni na smrt často za banální osobní spory. Kromě různých hádek mezi sousedy, závisti kvůli majetku a rodinným svárům byla motivací udavačů také tzv. horizontální kolaborace“, kauzy žen obviněných z milostných vztahů s Němci. I tuto problematiku dokument skrze skutečné osobní příběhy ukazuje, čeho všeho jsou lidé schopni, jak na straně trestaných, tak trestajících. Mapuje toto období také pohledem historiků, právníků a etologa, kteří se zamýšlejí obecně nad tím, proč se z lidí za války stávali udavači a jak funguje v člověku mechanismus touhy po odplatě, nejen uvnitř jedince, ale i v davu.

Vesmírné trosky, hrozba na oběžné dráze (Espace, l’odyssée du futur: SOS débris spatiaux) 2016

Výkvět lidské inteligence vyslal do vesmíru tisíce nejrůznějších předmětů, které vytvořily nebezpečný odpad.Aktivita člověka ve vesmíru přinesla skutečné technologické zázraky. Má ale i svou odvrácenou stranu, a tou je produkce obrovského množství odpadu. Mnoho již nefunkčních objektů klidně krouží kolem Země rychlostí 28 000 kilometrů v hodině a ohrožuje třeba i Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Nebezpečnými situacemi ohrožujícími výzkum vesmíru nás provede populární francouzský astronaut Thomas Pasquet, účastník několika misí na oběžné dráze Země.

Vulkanická odysea (Mémoires de volcans) 2012

Podívejte se, jak záplava žhavé lávy pokryla oblast stejně velkou jako je dnešní Francie, přispěla k vyhynutí dinosaurů, a zároveň napomohla vývoji savců i vzniku úplně nových forem života. Geologické oblasti, kde hrozí podobně osudný výbuch sopky a zpustošení života na Zemi, můžou být kdekoliv. Už byly objeveny poblíž Islandu, ale také ve Spojených státech nebo v Německu. Tam došlo k výbuchu teprve před 10 tisíci lety a důsledkem bylo otrávení atmosféry. Nebezpečně smrtící vulkány jsou stále aktivní. Co nás kvůli nim asi čeká?

Kalašnikovův automat v rukou teroristů (La route de la kalachnikov) 2015

Útočná puška spatřila světlo světa v padesátých letech v Sovětském svazu. Typ M70 se dodnes vyrábí v Srbsku a mezi nejžádanější varianty patří ta se sklopnou pažbou… Dlouho se speciálně o tuto zbraň nikdo moc nezajímal, dokud se nezačaly hojně objevovat v rukou vraždících teroristů. Je to ilegální, ale do Francie se běžně dovážejí. Jejich dodávky směřující do rukou obchodníků s drogami, zlodějů a teroristů jsou stále častější. A co dělají příslušné úřady proti této stále se zvyšující hrozbě? Po útoku na Charlie Hebdo byly zpřísněny pohraniční kontroly, což však jen výrazně zvýšilo cenu kalašnikovů. Zavedení zdánlivě přísnějších, avšak bezzubých kontrol obchod se zbraněmi nepotírá, naopak!

A Brave Heart: The Lizzie Velasquez Story (A Brave Heart: The Lizzie Velasquez Story) 2015

Na cestě po Černobylu (Na cestě po Černobylu) 2018

S a  na cestě po místech, která postihla největší nukleární katastrofa v našich dějinách, po městě duchů Pripjat i samotné jaderné elektrárně.Černobylská zóna leží v pohraniční oblasti severní Ukrajiny s Běloruskem v okolí jaderné elektrárny Černobyl, která se stala 26. 4. 1986 dějištěm doposud největší lidské katastrofy v novodobých dějinách. Na počátku havárie byl experiment, který měl ověřit, zda při úplném výpadku energie zvládne odpojený turbogenerátor poskytnout dostatek energie potřebné k pohonu vodních čerpadel chladicího okruhu, než naběhnou pomocné dieselové agregáty. Experiment se ovšem následkem několika lidských chyb a výrobní vadě reaktoru vymkl kontrole a bylo dokonáno. V našem díle navštívíme první i druhou uzavřenou ochrannou zónu – do kterých je vstup pouze na zvláštní povolení. Podíváme se přímo do samotné elektrárny, a to až ke zdi, za kterou je už jen vybuchlý čtvrtý reaktor a stále velké dávky radioaktivity. Stejně tak si ukážeme nově postavený sarkofág, který se stal největší pohyblivou stavbou na světě a dnes zabraňuje úniku radiace ze sarkofágu starého. Jen několik stovek metrů od elektrárny leží obrovské město Pripjat, dnes přezdívané město duchů. Padesátitisícové město, bývalá výkladní skříň Sovětského svazu, vystěhované 36 hodin po katastrofě. Jeden z dalších reliktů dávné doby, který se v zóně nachází je i Oko Moskvy, nebo chcete-li Ruský datel. Tajný sovětský radarový systém Duga, který nikdy pořádně nefungoval, i když stál dvakrát tolik než výstavba celé Černobylské elektrárny. Do oblasti se pomalu vrací život, a tak zajdeme na návštěvu i k místním bábuškám, které se vrátily krátce po katastrofě zpět a žijí tu už skoro třicet let samy v rozpadajících se vesnicích. Pravoslavné Velikonoce zase naopak oslavíme v novém městě Slavutych, které vystavěli jako náhradu za vysídlenou Pripjat. Na město se složily jednotlivé státy bývalého Sovětského svazu. Dodnes zde bydlí mnoho Černobylců a denně dojíždějí za prací zpět do elektrárny přes Běloruské území vlakem. Nakonec opustíme první i druhou zónu a někde uprostřed té třetí, do které je možné již volně jezdit, navštívíme malou vesničku Selezivka, která si žije svým vlastním životem – tedy respektive žije medem. Místní brtníci neboli včelaři sbírají hezky postaru med divokých lesních včel.

Poslední útěk Jeronýma Pražského (Poslední útěk Jeronýma Pražského) 2018

Historické doku-drama Poslední útěk Jeronýma Pražského je natočeno poměrně komorním způsobem, a i když se tvůrci soustředili především na poslední fázi Jeronýmova života, snažili se, aby film nebyl informačně chudý. Pro režiséra Lubomíra Hlavsu je docela typické, že jeho filmy nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíš používá určitou míru fabulace a nadsázky. I u tohoto filmu jej více než historická fakta zajímá poselství, které sice Jeroným Pražský hlásá společně se svým přítelem Janem Husem, ale přece jen jinak, protože je od Husa povahově velmi odlišný. Zatímco Mistr Jan Hus je pro většinu lidí jakousi nedostižnou ikonou, Jeroným jako by spíš patřil do současnosti. Je více mužem z masa a kostí“. Například přiznává, že celý život zápasí se strachem, že má sklony k prudké vznětlivosti a dokonce i k násilí. Film přibližuje divákům život jednoho neobyčejného filozofa a mučedníka, o kterém se toho dnes nikde moc nedočtou. Přesto se jedná o osobnost, která spolu s Janem Husem zahýbala celou Evropou. Jeroným se mohl i v temném středověku mít dobře a žít si v blahobytu, ale veden hlubokou křesťanskou vírou nakonec zvolil variantu, která byla pro něj sice fatální, avšak zároveň i vítězná. Ve filmovém příběhu o vítězství nad strachem snad vyzní Jeronýmovo odhodlání tím silněji, že se nakonec vzdává i lásky k ženě, aby své existenci dal ten nejvyšší možný smysl. Je také patrné, že záměrem režiséra bylo, aby měl příběh přesah do dneška. Proto například, když zaznívá z úst mocných věta vždyť jsou to jen pouhá slova“, připomíná to i tu dnešní devalvaci obsahu a významu slov. V kontrastu s Jeronýmovým přesvědčením a odhodláním jít za Pravdu i na smrt, vyznívá chování jeho oponentů téměř bizarně a jen to dotvrzuje skutečnost, že se doba v tomto směru vůbec nezměnila. V případě Jeronýma Pražského nechtěli tvůrci jen oprášit nějakou zapomenutou osobnost českých dějin, ale také připomenout, že v historii Čech a Moravy se už po staletí v principu opakují různé klíčové události a je na každém člověku zvlášť, jak se k nim v daném okamžiku postaví.

Jaguár vs. krokodýl (Jaguars vs. Crocs) 2018

Dlouholetý fotograf Steve Winter a kameraman Bertie Gregory zachycují životy jaguárů v brazilském Pantanalu. Matka učí mláďata jak přežít, zatímco samec se vrhá do vody po obrovském kajmanovi.

Proxima Centrauri: Nejbližší hvězda sluneční soustavy (Journey to the Pale Red Dot) 2017

Pátrání po planetách mimo Sluneční soustavu dospělo k objevu historického významu. Bylo nalezeno kosmické těleso o něco větší než naše Země, keré obíhá kolem hvězdy s názvem Proxima Centauri. Se svou vzdáleností 40 trilionů kilometrů od Slunce je Proxima Centauri držitelkou titulu hvězdy nacházející se nejblíž naší galaxie. Jestlipak má její planeta atmosféru? A je možné, že na ní existuje život? Jak bychom ji mohli prozkoumat z větší blízkosti? Jaké podmínky jsou nezbytné k tomu, abychom se mohli vydat na mezihvězdnou pouť, jejímž cílem bude onen slabě rudý bod” v hloubi vesmíru?

Na cestě po Tokiu (Na cestě po Tokiu) 2016

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na dražbu tuňáků, za tancem butó, do rušných ulic i do starých čtvrtí, kam cizinec většinou nezavítá. Tokijská aglomerace, nacházející se na východním pobřeží ostrova Honšú, je jednou z největších na světě. Tokio je s třinácti miliony obyvatel ve dne v noci velmi rušnou metropolí a přesto je velmi čisté a organizované. Také v souvislosti s letními Olympijskými hrami 2020 ustupuje jeho klasická tvář neúprosné modernizaci a město tím přichází o jedno z podmanivých kouzel. Ale i v Tokiu ještě existují místa, kde se jakoby zastavil čas.