Filmy žánru: Psychologický

Pomerančový kluk (Pomerančový kluk) 1975

I delikventní mládenec najde své místo v životě i v práci, když mu v pomohou zkušení dělníci dobrým slovem i příkladem… Výrazně nabádavý film je naivní ve svém výchovném zanícení, stěží jej mohl brát někdo vážně už v době vzniku. Zobrazení mladých lidí a jejich převýchovy, na jejímž konci se skví přijetí komunistických ideálů, však splňuje politické požadavky doby vzniku.

Zlé pondělí (Zlé pondělí) 1960

Tři devítiletí kluci zavinili, že jejich spolužák skončí pod koly náklaďáku. Jak se přiznat k tomu, co se stalo? Dospělí nemají čas nebo se ze sobeckých důvodů nechtějí vážněji zabývat dětskými problémy. Moralita pro děti a rodiče.

Můj přítel Fabián (Můj přítel Fabián) 1953

Český barevný film natočený podle povídky Ludvíka Aškenazyho. Vypráví o cikánovi Fabiánovi, který přišel pracovat do Kunčic, a jeho synkovi. Na velké stavbě socialismu změní se od základu jejich život. Oba se naučí číst a psát Fabián se stane schopným svářečem a malý Fabián je přijat do pionýrské organisace. Jejich přerod není však snadný, neobejde se bez mnoha střetnutí, stejně tak jako přerod Fabiánových spolupracovníků, z nichž mnozí v sobě dosud nepřekonali rasistické předsudky. Film ukazuje, jak socialistická společnost dává cikánům plnou rovnoprávnost a je naplněn hlubokou láskou k člověku.

Smyk (Smyk) 1960

Františka Krále postihla v emigraci vážná automobilová nehoda a musel se podrobit plastické operaci. S novou tváří a pod změněným jménem se vrací do Prahy jako nepřátelský agent. Setká se se svou rodinou a začíná pochybovat o smyslu své špionážní činnosti… Efektně realizovaný snímek kombinuje povrchní politickou agitaci s dobrodružnými motivy. Ve své době měl film úspěch a většina diváků ho byla schopna brát docela vážně.

Ošklivá slečna (Ošklivá slečna) 1959

Na sklonku 50. let se někteří filmaři pokusili vyvléci se z ideologického diktátu příklonem k psychologickému dramatu. Budeme sledovat, jak doslova rozkvete a zněžní stárnoucí upjatá přísná žena, která přijela na kontrolu do oblastního nakladatelství. Několik dní pohody a štěstí však završí hořké prozření: muž, jenž ji tolik okouzlil, skutečně zpronevěřil svěřené peníze. Snímek se opírá o citlivé výkony Dany Medřické a Karla Högera.

Vlčí jáma (Vlčí jáma) 1957

Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat. Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI.

Sólo pro starou dámu (Sólo pro starou dámu) 1978

Jiřina Šejbalová ztvárnila ctihodnou dámu, která po mnoha desetiletích strávených v Německu přijede do Prahy, aby se tam setkala se svými příbuznými i známými. Dovídá se nelichotivé informace o chování svého muže za německé okupace, postihnou ji zdravotní potíže, ale ani dcera nemá zájem matce pomáhat… Ve filmu měla zazářit právě Šejbalová, avšak vinou schematického, neživotného příběhu i dramaticky ploché realizace zůstává její výkon matný.

Démanty noci (Démanty noci) 1964

Obraz útěku dvou českých mladíků z transportu smrti je dynamizovaný a významově prohlubovaný vkomponováním asociativních retrospektiv zážitků a představ jednoho z nich. V opakovaných projekcích jeho snů, obav a tužeb vše lidské pomalu ustupuje živočišnému, úměrně s rostoucím tlakem ohrožení. Naturalisticky živě zhmotněná situace utečenců – jejich hlad, únava, úzkost, nutkání sebezáchovného pudu – to vše naznačuje pokus o záchranu za jakoukoliv cenu. Dvojice se stává štvanou zvěří, jíž loví senilní starci sudetské vesnice, zobrazující vládu bezmocných. Film ztvárňuje proud vědomí, transponují vnitřní vidění do strohé a originálně sevřené podoby, odkrývající hloubku úzkosti, šílené opuštěnosti, poníženého člověčenství, nemožnosti s někým se dorozumět a trápení se člověka jako odcizeného elementu v nepřátelském světě. Leitmotivem je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Němcův celovečerní debut patří k absolutní špičce české kinematografie. Zároveň navazuje na jeho krátký absolventský film Sousto, a to především zásluhou kamery, obdivuhodně se pohybující a kreslící smutek a bezútěšnost lesa…

Takže ahoj (Takže ahoj) 1970

Kdo příliš dlouho vybírá svého životního partnera, zpravidla přebere – tak zní staré pořekladlo. O jeho pravdivosti se přesvědčí i dlouho nerozhodná dívka, která marně hledá někoho, kdo by jí plně imponoval… I když film vznikal jako dozvuk české nové vlny 60. let a osobuje si nároky na jistou autenticitu, nedosahuje potřebných kvalit, aby plně zaujal. Tímto snímkem debutoval někdejší populární herec Vít Olmer. O zaměření jeho filmu nejlépe vypovídá jeho slogan: o dívce, která tak dlouho hledala, kdo by jí dal pár facek, až ho našla.

Nancy (Nancy) 2018