Archivy blogu
Babička se zbláznila (Babička se zbláznila) 1982
Když Anně Mráčkové odešel muž, věnovala všechnu svou energii dcerám. Ale nedokázala je vychovat v takové píli a takové ctižádosti a cílevědomosti i spolehlivosti, takže má doma starší provdanou za studenta, který nestuduje, fotografuje na výnosný“ kšeft, z něhož nikdo nic nevidí, a o jejichž dítě se stará babička, a mladší, která lenoší, nechodí do školy, hrozí ji, že ji nepřipustí k maturitě, jakkoli to lživě zamlouvá tím, že maminku odvezli do nemocnice“. A máma dře za holky, dře na holky, bere si dokonce i druhou práci jako uklizečka, shání pro starší dceru opisování na stroji (a to pak zvládá po nocích), prostě se málem uštve. Když se pak obrátí na psychiatra, najde v něm svého někdejšího ctitele. Ten jí poradí, aby svou péči o děti oslabila a dokonce si s ní domluví schůzku. Matka má pojednou módní oblečení, módní účes a rozpoutá s psychiatrem pořádný flám. Teď mají starost děti – a jsou přesvědčeny, že se babička zbláznila…
Amityville 2: Posedlost (Amityville II: The Possession) 1982
Zatímco první díl vyprávěl o Georgeovi a Kathleen Lutzových, kterým se v roce 1975 podařilo utéct z nebezpečného domu, druhý díl se vrací do roku 1974, kdy byla v amityvillském domě vyvražděna rodina Montelliových. Film zachycuje, co hrůzné noci předcházelo a odhaluje kořeny smrtící posedlosti, která zatemnila mysl chlapce zneužívaného temnými silami, ovládajícími dům postavený kdysi vůdcem sekdy vyznavačů ďábla…
Vinobraní (Vinobraní) 1982
V jihomoravské vinařské vesnici počátkem 70. let žije starý muž, který se nemůže smířit s přístupem mladé generace k přírodě a zemědělství. Režisér Hynek Bočan vytvořil podle předloh Jana Kostrhuna řadu filmů většinou zasazených do jihomoravského prostředí (mimo jiné i Tvář za sklem), avšak portréty to byly značně ploché. Vztahy mezi lidmi byly často líčeny v předem odhadnutelných schématech. Hrdinou je tentokrát starý vesničan, jenž se jen těžce vyrovnává se změnami v přístupu k přírodě, vůbec k práci v zemědělství. Jedinou naději nakonec spatřuje ve vnukovi, jemuž se snaží předat své životní zkušenosti.
Prachy v prachu (Pour 100 briques t’as plus rien…) 1982
Když jde o peníze, můžeme se snad všichni domluvit… Mezi oblíbené francouzské komedie osmdesátých let patří snímek režiséra Prachy v prachu, příběh dvou nezaměstnaných mladíků, kteří svou tíživou finanční situaci chtějí řešit vyloupením banky. Protože jsou v tomto směru úplnými amatéry, pečlivě se na přepadení připravují a každý krok promyšleně nacvičují. Ale když přijde na věc, a mají sehrát roli profesionálních gangsterů, chybičky se přece jen vloudí. Ještě, že zajmou tak chápavá a vstřícná rukojmí… Prachy v prachu natočené podle divadelní hry jsou především velice vtipnou šarmantní kriminální komedií, v níž dominují herecké výkony , který v současné době patří mezi francouzské herecké špičky, a výraznou komediální herečkou .
Tisíc miliard dolarů (Mille milliards de dollars) 1982
jako neúplatný novinář rozkrývá miliardové machinace nadnárodní společnosti… Anonym oznámí Paulu Kerjeanovi, redaktorovi La Tribune, že má kompromitující materiály o známém politikovi. Ambiciózní novinář bez váhání odhalí“ politika v novinách. Příliš pozdě zjišťuje, že byl zneužit v aféře, která přesahuje hranice Francie a jejíž kořeny sahají téměř do historie. A nad všemi těmito událostmi je lidský a profesionální imperativ publicisty, člověka, který má v rukou jednu z nejsilnějších zbraní tohoto století.
Chlap prezývaný Brumteles (Chlap prezývaný Brumteles) 1982
Kto by si nepamätal pôsobivé robustné herectvo jedného z najvýraznejších umelcov strednej hereckej generácie, predstaviteľa mnohých pozoruhodných charakterov, v ktorých sa chlapská sila dramaticky stretala s krehkosťou ľudských citov? Vlado Muller – silná ľudská individualita, sugestívny hlas, impozantný zjav a nenapodobiteľná schopnosť postihnúť hlbiny ľudskej duše, závažnosť mravných dilem, suverenitu i slabosti. V súčasnej hre Chlap prezývaný Brumteles scenáristu Petra Ševčoviča a režiséra Franeka Chmiela Vlado Muller dokáže šírku svojho talentu a schopnosti nesmierne citlivo zobraziť osud človeka, ktorému sa v okamihu zmení aktívny život na vynútenú pasivitu.Je to príbeh starnúceho námestníka veľkého podniku, ktorý sa po viacerých infarktoch dostáva predčasne do dôchodku a malého chlapca, ktorý ťažko prežíva matkin vzťah k novému mužovi. Obaja spoznávajú svoju vzájomnú osamelosť a začína sa medzi nimi rodiť vzácny cit priateľstva a porozumenia.
Krvavý tábor (Turkey Shoot) 1982
Skupinka třech mladých lidí se v blízké budoucnosti dostává do koncentračního tábora, kde má být napraveno jejich smýšlení o politickém vedení státu a jejich údajné kriminální chování. Po příjezdu však hrdinové zjišťují, že tábor je spíše takovým zábavním parkem pro skupinku zazobaných“ a sadistických šéfů. Jedinou šancí, jak se z tábora dostat dle regulí, je přežití v údajném lovu na lidi, tzv. TURKEY SHOOT. Hrdinové filmu se buď dobrovolně přihlásí, nebo jsou k této hře donuceni. Začíná neuvěřitelný hon, situace plné zvratů a boj o holé životy. Dovoleno a možno je naprosto vše…
Predčasné leto (Predčasné leto) 1982
Předčasné mateřství způsobuje závažné problémy emoční i psychické, mladičká maminka oklamaná ve své první, ještě naivní lásce, si myslí, že si ještě nic neužila a už se musí starat o miminko. I dokončení středoškolského studia se stává velkým problémem, jehož zvládnutí si vyžádá hodně sebeobětování. Příběh je ovšem nadmíru zjednodušený a schematicky vedený, jen obtížně přesvědčuje o své věrohodnosti.
Tančím, jak nejrychleji dovedu (I’m Dancing as Fast as I Can) 1982
Biografické drama z roku 1982 vychází z pamětí slavné Barbary Gordonové a ukazuje, jak je nebezpečné zahrávat si se závislostí. Navzdory tomu, že byla Barbara úspěšná televizní producentka, ztratila kontrolu nad svým životem. K tomu, aby přežila soutěživé a stresující prostředí televizního byznysu, potřebovala pravidelnou dávku valia. To však nad ní pomalu, ale jistě přebíralo vládu. Svou závislost nejdřív úspěšně skrývala jak před kolegy v práci, tak doma před rodinou, což ale nevyhnutelně vedlo až k nervovému zhroucení a pobytu na klinice. Za pomoci terapeutky Julie Addisonové započala Barbara dlouhou cestu, během níž se snažila najít kořeny své závislosti a dojít ke střízlivosti.
Dům, kde přebývá ďábel (The House Where Evil Dwells) 1982
V tomto hororu inspirovaném románem Jamese Hardimana je obvyklé schéma se strašidelným domem obohaceno originálním prvkem v podobě asijského prostředí. Příběh začíná ve spletitém kyotském domě, kde samuraj brutálně zavraždí svou nevěrnou ženu i jejího milence a poté spáchá sebevraždu podle tradičního rituálu. Jejich duše nemohou nalézt pokoje a zůstávají v domě jako v pasti až do současnosti, kdy příběh pokračuje: Americký pár, kterému dům nyní patří, se brzy dostává do moci duchů. Do domu přijíždí rodinný přítel, diplomat Doug McClure, a záhy dochází k téže tragédii jako před lety, a dokonce ani zásah buddhistického mnicha nedokáže zlomit moc zla. Ve filmu je neobvyklý důraz kladen na složku sexuální po boku té hororové – častá nahota a mnohé vášnivé scény odkazují na velký potenciál asijského prostředí. Tento aspekt je např. naznačen ve scénách zobrazujících buddhistické vymítání zlých duchů.
