Měsíční archivy: Leden 2019

Pobřeží snů (Rosamunde Pilcher – Küste der Träume) 2001

Kate Milhouseová chce po smrti svého manžela začít znovu. Přestěhuje se spolu se svými dvěma dětmi z Londýna do malé vesničky na anglickém pobřeží. Nejlepší přítel jejího muže Arnold Talbot jí nabídl místo recepční ve svém hotelu. Kate přeje štěstí: dostala zajímavou práci, bydlí v romantickém zahradním domku, má skvělou sousedku Když se setká s atraktivním inženýrem Geoffrey Hynesem, zdá se že je štěstí dokonalé. Oba se k sobě cítí přitahováni, i Katiny děti mají sympatického Geoffryho rády od prvního okamžiku. Ale cesta ke štěstí je trnitá: Arnold Talbot miluje už léta Kate a teď cítí příležitost. Geoffrey je zase zapleten do nešťastného poměru s Arnoldovou sestrou. Při jeho pokusu o rozchod dochází k nehodě, která vystaví vztah Kate a Geoffreyho těžké zkoušce.

In nomine patris (In nomine patris) 2004

Režisér Jaroslav Polišenský netočí často, avšak látky které si vybere vždy stojí za to. Bylo tomu tak u titulu Ex offo, příběhu advokáta hájícího K. H. Franka i u titulu Gambit, který z nečekané strany odkrýval pozadí Babických událostí z roku 1951. Nyní, do třetice, přichází s titulem In nomine patris, který nabízí fiktivní pohled na události okolo tzv. Čihošťského zázraku. Autorem všech tří příběhů je Polišenského spolužák, scenárista Jan Drbohlav. Při obsazování rolí sáhl Jaroslav Polišenský, který se v mezidobí živí jako režisér dabingu, po hercích, které z dabingového studia dobře zná: Viktor Preiss, Klára Issová, Jiří Langmajer, Pavel Kříž, Michal Pavlata, Ladislav Potměšil, Saša Rašilov, Lukáš Hlavica, Miroslav Táborský, Bára Munzarová, Lucie Vondráčková. Pro Českou televizi, jako medium veřejné služby, je přímo povinností vracet se uměleckou formou k těmto dnes živým tématům. Autorům nešlo o rekonstrukci a vysvětlení oněch událostí, autorům šlo o to, co je v možnostech dramatického umění: na pozadí dějin vytvořit drama lidských osudů, charakterů.

Oběť nejvyšší (Oběť nejvyšší) 2014

Před 40 lety se upálil Jan Palach. Jeho protest následovali další. Jaký vliv měly a mají tyto události na naši společnost? Archivní materiály glosují jejich tvůrci i pamětníci. Před čtyřiceti lety – 16. ledna 1969 – se na pražském Václavském náměstí polil benzinem a zapálil jednadvacetiletý student Filosofické fakulty UK Jan Palach. Chtěl tímto způsobem protestovat proti důsledkům sovětské okupace Československa v srpnu předešlého roku, apelovat na ostatní, aby nepropadali beznaději a nepřestali usilovat o demokracii. Zemřel za velkých bolestí o tři dny později v nemocnici, přičemž odmítal utišující prostředky, aby si až do konce zachoval jasnou mysl. Dokud byl při vědomí, nejvíc mu záleželo na tom, aby ho lidé nepovažovali za psychopata, aby jeho činu porozuměli. Jeho pohřeb se pak změnil v manifestací národní jednoty a odporu proti okupaci země. Oběť Jana Palacha, stejně jako jeho následovníků, z nichž byl nejznámější mladý student střední školy Jan Zajíc, Evžen Plocek a vlastně všichni, kteří zahynuli ve jménu svobody této země po roce 1948 – to byly nejdůležitější milníky na cestě k Listopadu 1989. Palachův spolužák, dnešní kněz dr. Tomáš Halík, pro ten společný tragický osud mladých životů našel jedno výstižné přirovnání: Bylo to zrno pšeničné, které odumřelo sobě, přineslo užitek stonásobný. Jan Palach se stal národním symbolem – trvá však otázka, do jaké míry byla česká, respektive česko-slovenská společnost schopna dostát hodnotám, které symbolizoval, to jest především tomu, že ideálu má být člověk schopen obětovat nejen pohodlí, ale i život. Ohlasy na jeho čin pomohly jeho mamince překonat hoře, které měla jako matka nad ztrátou syna, řekl farář Jakub Trojan. Nepovažoval jsem to za sebevraždu, nýbrž za sebeoběť s ušlechtilým záměrem, aby nás, kteří jsme se – jak se mu zdálo – začali pomalu přizpůsobovat, vyburcoval. Byla to hluboká lidská výzva, co uděláš se svým životem, když žiješ v nesvobodě? Právě on je jedním z těch, kteří si události a atmosféru před čtyřiceti lety vybavují ve Večeru na téma… Oběť nejvyšší. Mezi dalšími jmenujme Václava Havla, Ivana Medka, Stanislava Milotu. V pořadu zazní i slavné Ticho – píseň Bohdana Mikoláška, kterou složil po smrti Jana Palacha a dodnes je v populární hudbě zřejmě nejcitlivější odraz pocitů a nálady mezi lidmi v druhé polovině ledna roku 1969. Ticho, to byl výraz úžasu a zaskočeného mlčení davu. Získalo však také úplně jiný význam v příštích dvaceti letech, kdy se o Palachovi a jeho následovnících mluvilo jen potichu a šeptem. Situace v zemi byla politicky velmi špatná: nejvyšší politická elita absolutně selhala, po ruských bajonetech se k moci vyšplhali poslušní přisluhovači a zaskočení reformní komunisté jim přepouštěli jednu pozici za druhou. Hřbety se ohýbaly ze strachu o zaměstnání či proto, aby děti mohly studovat. Přesto však řada lidí po letech demonstrovala a během slavného lednového týdnu v roce 1989 přetavila Palachův odkaz v předzvěst tzv. Sametové revoluce.

Mrtvý v Seině (Passage du Désir: Le secret de Manta Corridor) 2014

Kadeřnice Lady M‘Ba požádá svou klientku, bývalou policejní komisařku Lolu Jostovou o pátrání po příteli, který ze dne na den zmizel. Ve stejné době došlo na Seině k přestřelce, během níž zahynul člen říční stráže a majitel jachty. Druhý policista byl těžce zraněn a je v kómatu…

Tajemná schránka (Mao xian wang) 1996

Hrdinou akční kongkongské komedie je autor seriálových scénáře (Jet Li), který z nudné reality svého nepodařeného manželství s chladnou hospodyňkou (Rosamund Kwan) uniká do barvitého a dobrodružného světa seriálu, jež sám píše. Tam vystupuje jako neohrožený Král dobrodružství a za pomoci svého zmateného pomocníka (Takeshi Kaneshiro) se potýká se záporačkou s tváří svojí manželky a jejími ďábelskými přisluhovači.

Muž na výpomoc (The Hired Hand) 1971

Syn slavného otce, americký herec se na konci šedesátých let proslavil jednou ze dvou ústředních postav , již rovněž produkoval a pomáhal napsat. Stejně jako jeho kolega z tohoto klasického nezávislého snímku i on se chtěl prosadit jako režisér. Pro svůj debut si vybral scénář skotského autora , který v té době působil v Hollywoodu, nazvaný Muž na výpomoc. Sám ztělesnil hlavní postavu málomluvného Harryho Collingse, který se po letech toulání rozhodne vrátit na svou farmu, kde kdysi zanechal svou ženu a dcerku, a stát se zodpovědným farmářem, manželem i otcem. Film, označovaný někdy dobovou kritikou jako hippie western“, nabízí v lyrických obrazech pomalu plynoucí realistický příběh z amerického západu. Za svou mimořádnou vizuální stránku film vděčí práci později oscarového kameramana maďarského původu . Fonda do hlavních rolí obsadil neokoukané herce, častého charakterního představitele z westernů té doby (parťák Arch Harris) a (opuštěná manželka Hannah), známou především z filmu , v němž ztvárnila přítelkyni hlavního hrdiny Eileen. Producentem snímku byl (syn herečky a proslulého divadelního a filmového producenta ), který s Fondou spolupracoval už na .

An Interview with God (An Interview with God) 2018

Libenjyeo (Revenger) 2019

Close (Close) 2019

Všichni to vědí (Todos lo saben) 2018

Krásná Laura přijíždí do rodného Španělska na svatbu své sestry. Bujarou oslavu v kraji prosluněných vinic však naruší zmizení jednoho z hostů. Brzy se ukáže, že pod povrchem dřímají staré křivdy a tajemství, která měla zůstat zapomenuta. Nejslavnější filmový pár současnosti a excelují v hlavních rolích dávných milenců, mezi kterými to nikdy nepřestalo jiskřit. Psychologický thriller dvojnásobného držitele Oscara se stal zahajovacím filmem festivalu v Cannes.